VÝCHOVNĚ PASTORAČNÍ PROJEKT

MÍSTNÍHO SPOLEČENSTVÍ SEBRANICKO

Obsah:

1. Dávná historie – základy dneška
2. Sebranicko jako součást Východních Čech
3. Popis místní situace
4. Okolnosti rozpadu Východních Čech a vzniku místního společenství
5. Struktura místního společenství
6. Charakteristika místního společenství
7. Popis činností
8. Budoucnost obecně
9. Borek
10. Práce v komunální politice
11. Formační společenství
12. Péče o seniory
13. Snoubenci
14. Práce ve skautském hnutí
15. Školičky
16. Pěstounská péče
17. Adopce na dálku
18. Výuka náboženství (Jana Kysilková)
19. Chlapská setkání. (Josef Machů)

1. Dávná historie – základy dneška

Cesta, která vedla ke vzniku místního společenství Sebranicko je více než desetiletá, v širších souvislostech se dá hovořit o historii ještě dávnější. Ta vychází z aktivit salesiánů ve zdejším regionu obecně a tyto aktivity měly a mají stoupající tendenci. Do tohoto vývoje je nutno zahrnout přirozené kořeny mnoha salesiánů, které ovlivnily dění v regionu. Pro osvěžení paměti vzpomeňme jména jako Josef a Jaroslav Kopeckých, Josef Šplíchal, Jaroslav Horník, Josef Zerzán, Jan Renza, Jaroslav Lang – Arcík, Josef Kopecký mladší, Bob Fliedr..

2. Sebranicko jako součást Východních Čech

V rámci provincie vznikaly od konce sedmdesátých let jednotlivá místní společenství, která vzhledem k okolnostem zasahovala poměrně velká území s malým počtem spolupracovníků. Své kořeny máme v místním společenství Východní Čechy. Postupem času spolupracovníků přibývalo a vytvářely se skupiny. Jedna z těchto skupin byla Vysočina a i ta se v roce 1993 rozdělila na Sebranicko a Hlinecko.

3. Popis místní situace

Od již zmíněného rozdělení r. 1993 se Sebranicko celkem jednoznačně profilovalo jako oblast silně ovlivňovaná činností salesiánů. Velice silnými impulsy byl vznik salesiánského střediska ve farnosti Sebranice v roce 1991, vše bylo ještě umocněno příchodem salesiánů do Litomyšle v r. 1992 a do Mladočova r. 1993. Takto obklopeni Salesiány se místní spolupracovníci rozrůstali, k čemuž byly vytvořeny těmito okolnostmi ideální podmínky. V tomto prostředí je více možností setkávání a prožitků. Tedy být osloven a žít své křesťanství v duchu Dona Bosca a stát se Salesiánským spolupracovníkem.

4. Okolnosti rozdělení Východních Čech a vzniku místního společenství

Těchto okolností bylo vícero a postupem času nabírali na síle. Jednou byla skutečnost, že v rámci provincie vznikali podstatně menší a akceschopnější společenství rozpadem velkých celků.

Na Sebranicku byl jeden ze silných impulzů vzrůstající počet spolupracovníků. Ve vrcholné fázi se nás scházelo bez problémů až 25 a tento počet někde „ubytovat“ byl problém. Kromě těchto praktických důvodů, neméně významné byly i vnitřní. Jako jedna ze skupin místního společenství Východní Čechy jsme stále silněji cítili, že stagnujeme a nemáme motivaci pro rozvoj a činnost v souladu s pravidly. Také jsme neměli dostatečně silný mandát pro spolupráci s místními salesiány, kteří v regionu působí. Tato samostatnost byla potřebná a nutná k větší pružnosti a akceschopnosti v oblasti formace a přijímání nových členů.

5. Struktura místního společenství

Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že bylo pouze otázkou času, a do jisté míry i odvahy, odtrhnout se od Východních Čech. K tomu došlo na podzim roku 2001, kdy byla zvolena radka a sekretář. Po schválení provinciální radou začalo místní společenství od 1.1. 2002 fungovat samostatně a se všemi kompetencemi a zodpovědnostmi na území Litomyšl, Polička, Sebranice, Jarošov, Bučina. Byl odsouhlasen název místního společenství „Sebranicko“. To se skládá ze dvou skupin Litomyšlsko a Poličsko, které navštěvují spolupracovníci se sliby, počet zájemců ve formaci je proměnlivý, a neurčený počet přátel. Počet členů místního společenství se pohybuje od 25 členů výše. Pravidelně, v závislosti na počtu zájemců, se schází formační společenství spolu s individuální formací. Zdárně se rozvinula spolupráce s místními salesiány v Sebranicích, Litomyšli, Mladočově a Opatově a to jak na úrovni radek, tak na nejširší úrovni. Věkové složení místního společenství je spíše střední generace a mladé rodiny s malými dětmi. Průměrně počet dětí na rodinu je 3 – 4.

6. Charakteristika místního společenství

Naše zaměření je plně charakterizováno pravidly apoštolátního života a tím, co po nás chce Don Bosco. Nosná se nám zdá jeho věta, že „salesiánští spolupracovníci mají otřást malátností a šířit energii lásky“. Snažíme se podle svých schopností a možností naplňovat tato předsevzetí. Jde nám především o to, aby naše místní společenství bylo:

• místem společného života a apoštolátu, kde se všichni znají
• místem poznávání a prohlubování otevřenosti a vztahů
• místem, kde rada všechny zná a v případě potíží rychle zareaguje
• místem společné formace a vzájemného povzbuzení
• místem, kde vznikají nová povolání
• místem prohlubování duchovního života

7. Popis činností

Naše apoštolátní aktivity zaměřujeme do těchto oblastí:

• práce s mládeží – skauti
• pěstounská péče
• příprava snoubenců
• komunální politika – práce v zastupitelstvech, práce v politických stranách
• péče o staré lidi
• výpomoc a spolupráce s místními salesiány
• společné provozování rekreační chalupy Borek v Budislavi
• vytvoření modlitební skupiny
• práce ve školství

Těmito činnostmi vyplňujeme svůj volný čas. Každý z nás prakticky zabezpečujeme svoji početnou rodinu a starost o vlastní domov. Především chceme vychovávat svoje děti v dobré křesťany a čestné občany. V neposlední řadě se snažíme prohlubovat svůj duchovní život ve spolupráci a za pomoci ostatních. Usilujeme též o zlepšení a zkvalitnění vztahů mezi hlavními složkami salesiánské rodiny. Také se snažíme zaměřovat své apoštolátní úsilí ve farnosti a obci, kde žijeme podle možností každé rodiny.

8. Budoucnost obecně

Všechno naše současné i budoucí apoštolátní úsilí nesmí být bez trvalé osobní formace. Stále je a bude aktuální naše snaha a ochota komunikovat se všemi členy Salesiánské rodiny zvláště mezi námi spolupracovníky v našem místním společenství a navzájem si naslouchat a účinně pomáhat. Z popisu apoštolátních aktivit vyplývá problém nejednotnosti a velké rozmanitosti apoštolátu a tím nutnost hledat možnosti konkrétní pomoci těm, kterých se to týká. Je třeba se nadále vzdělávat, být pozorní na různá pokušení v této převratné době a chránit si poklad víry.

9. Borek

Provozování a správa chalupy na Borku je apoštolátem od roku 1999. Od tohoto roku prodělala chalupa i její obstarávání dramatický vývoj s každoročními změnami.

Objekt včetně velké zahrady je neustále obnovován a upravován. Přibyly nové místnosti, WC, vyměňuje se nábytek a celý interiér včetně nové kuchyně a podlahových krytin. Na zahradě byl postaven nový plot, vybudovalo se hřiště na kopanou i s bránami, jsou postaveny různé atrakce, prolézačky a pískoviště pro děti a ve stodole je místo pro stolní tenis. To vše se buduje díky dobročinnosti lidí, kteří mají pobyt na chalupě rádi. Během roku 2004 se údržba zahrady, hlavně úklid posekané trávy, stala „noční můrou“, a proto manželé Štanclovi využili výhodné koupi sekacího traktoru se sběrným košem na splátky. S rostoucími cenami za energie, odvoz odpadů, vody a dalších vstupů do chalupy se zvyšuje i cena za propůjčení, ale stále na nejnižší taxe.

O rekreaci na chalupě je obrovský zájem i mimo hlavní prázdninovou sezónu, ale jsou bohužel i návštěvníci a uživatelé chalupy, kteří nechtějí tento posun cen akceptovat, buď nepoctivě hlásí počet ubytovaných, nebo si stěžují na „vysokou“ cenu a vytvářejí nepřátelské ovzduší. Proto není možné vytvořit finanční rezervu pro případ nutnosti velké investice, který může brzy nastat díky nedostatečnému septiku a celkovému opotřebení domu.

Nabízíme také možnost odpracovat si objednaný pobyt na chalupě po domluvě, ale tuto možnost využila v roce 2004 pouze rodina Matulova. Ostatní asi nemají čas. K vykonávání náročnějších a rozsáhlejších oprav nebo údržby i naplánování dostatku pracovních sil spolupracovníků není jednoduché, na rok 2003 vznikl písemný plán nutných prací s termíny, kdy se budou vykonávat, který se neosvědčil. V roce 2004 nebyla žádná společná brigáda, jejich organizace v minulých letech byly moc náročné a v konečném výsledku málo efektivní. Kdo chce pomoci, ať sám nabídne po domluvě s Josefem a Dášou Štanclovými jakou formou bude svou pomoc realizovat.

Budoucnost Borku je ve využití pro rekreaci rodin s dětmi, kteří tuto chalupu mají rádi a svým pobytem a víc než poctivým a zodpovědným přístupem k používání všeho, co mají k dispozici, ji udržují až zvelebují. V letošním roce se začala osvědčovat změna v organizaci brigád.

10. Práce v komunální politice

Pro vstup do komunální politiky se někteří spolupracovníci rozhodli díky příkladu Josefa Luxe, který svou činností utvrzoval, že čas věnovaný této práci není ztracená investice.

V této činnosti je možné se snažit při řízení obce prosazovat dobré myšlenky a tím snad dávat i dobrý příklad. Zvláště v této práci se musí počítat s tím, že nás nikdo nebude „plácat po ramennou“, spíše je nutné vytrvale obhajovat svá rozhodnutí a vysvětlovat dané problémy.

Má to i svá pozitiva v podobě setkávání se s různými osobnostmi na všech úrovních, se senátory, poslanci, hejtmany a jinými vlivnými lidmi, kterým je možné sdělit, co trápí obyčejné lidi a jak to vidíme my dole, čímž se i učíme tvořivé komunikaci a trpělivosti.

Naše politika obecně se potýká s problémem mizivé angažovanosti poctivých a spolehlivých občanů, nechtějí převzít spoluzodpovědnost za řízení a chod obcí a všech ostatních veřejných institucí. Tím i naše vytrvalost v této práci může mít velké problémy.

V našem místním společenství máme v současné době 6 spolupracovníků, kteří pracují v místních zastupitelstvech ve svých obcích a tento počet se samozřejmě pro různá volební období mění. Tato služba je dobrým apoštolátem, protože může prosazovat dobré věci zejména v oblasti sociální, kulturní a školské. V počátcích je propagace projektu Salesiánských spolupracovníků „Obec pozorná rodině“

11. Formační společenství

Formační společenství vzniklo na přechodnou dobu pro nové členy, aby měli možnost prvního hlubšího poznání, jestli spiritualita Dona Boska a Salesiánů je jim blízká.

Vedoucí formátoři jsou Lída a Jiří Balášovi, formovanými byli manželé Machů, Kysilkovi, Větrovský a Marta Kastnerová.

Osvědčil se tento způsob organizace společenství:

Frekvence scházení jednou za měsíc střídavě v některé rodině, probírání formačního plánu pro předaspirantát, který vytvořila provinciální rada. Při setkání se probírá určité téma, ale zároveň je směrováno tak, aby se členové mohli sdílet o svém životě, co je trápí nebo těší. Setkání začíná modlitbou breviáře, modlitbou šťastné smrti a dále se pokračuje tématem v atmosféře důvěry. Začátky ve 20.00 a délka cca 2 hodiny také vyhovovaly. Délka trvání celého formačního společenství byla a v budoucnu zase bude cca 1 rok.

Hlavní úmysl tohoto společenství je prohloubit a přiblížit Salesiánského ducha, život Salesiánské rodiny a společenství žité víry.

Plodnost tohoto apoštolátu dokazují členové svým rozhodnutím. Pavla a Josef Machů už složili sliby, Kysilkovi, Větrovských a Marta Kastnerová vstoupili do aspirantátu s osobními formátory a v tuto dobu již plánují sliby.

Lída s Jiřím se těší na další zájemce.

12. Péče o seniory

Naše péče o seniory začala se vznikem ošetřovatelské péče při Charitě v Poličce. Od října 1991 to byla Jana Stodolová a v lednu 1993 přibyla Alena Pohorská. Byla to péče profesní i mimo profesní. Do této péče se řadí i doprovázení umírajících a přinášení eucharistie. Do této služby se zapojil Jiří Pohorský, který přináší do rodin sv. přijímání. V podobné činnosti se angažuje i Josef Machů spolu s dalšími akolyty ve farnosti Litomyšl. Jana Stodolová po odchodu do důchodu pečuje o několik pacientů v domácím prostředí, hlavně večer a o víkendech.

Tato forma apoštolátu musí být blízká každému křesťanovi, proto i ostatní spolupracovníci ochotně pomáhají a nadále vždy budou pomáhat svým bližním staršího věku a jinak potřebným ve svém okolí.

13. Snoubenci

Dalším významným apoštolátem je „příprava snoubenců“. V roce 2002 a 2003 nám svoje vzácné zkušenosti a důležité písemné materiály předávali Petr a Hana Imlaufovi. S touto problematikou seznámili a na důležitý úkol připravily manžele Stodolovi, Pohorský, Jílkovi, Štanclovi a Větrovský během několika školících setkání.

Tento apoštolát vyžaduje těsnou spolupráci s bratry Salesiány v našich regionech a naši aktivitu mezi mládeží na všech úrovních. Touto aktivitou se rozumí možná účast na setkáních mládeže na farách nebo na vikariátním setkání mládeže, nabízet možnost kontaktů formou plakátů na vhodných místech, vhodnou formou osobně kontaktovat mladé páry, které známe. Poměrně citelně prakticky chybí spolupráce s kněžími ve farnostech, kde tyto páry žijí. Výjimkou jsou manželé Štanclovi, kterým se tato spolupráce daří a umí oslovit mladší generaci. Vzájemná výpomoc mezi školenými páry je velmi důležitou součástí tohoto apoštolátu a to i pravidelná setkání na danou problematiku se sdílením osobních zkušeností.

Páry snoubenců, které se zúčastnily přípravy v rodině na doporučení kněze také sami přivádějí další mladé páry. Projevený zájem mladých lidí potvrzuje potřebu a morální důležitost tohoto apoštolátu.

14. Práce ve skautském hnutí

Něco málo z historie:

Do organizace skautských oddílů jsme se pustili ihned po „sametové revoluci“ a využili jsme toho, že se obnovovalo skautské středisko v Proseči. Pod hlavičkou střediska v Proseči jsme tedy založili v Jarošově vlastní oddíly do kterých začaly docházet děti z okolních vesnic. Celý rozjezd byl velice spontánní a v porevoluční euforii se děti celkem do oddílů hrnuly.

My sami jsme pracovali také s velkým nadšením a podařilo se nám získat i několik spolupracovníků. I přes to velká váha práce visela na naší rodině. Blanka se věnovala děvčatům, s přestávkami kdy jsme měli my sami malé děti, a já jsem pracoval s kluky. Tento apoštolát jsme vždy považovali za službu Bohu v duchu salesiánského povolání a vždycky jsme se snažili, aby naše činnost měla duchovní rozměr. V první řadě v našem úmyslu se kterým jsme se vše snažili dělat a za druhé také v praktickém provedení při práci s dětmi. Částečně jsme také čerpali ze zkušeností chaloupek a častokrát jsme spolupracovali se salesiány, kteří nám pomáhali na táborech i při pravidelné činnosti během roku. (P.Šitavanc, P.Kopecký, P.Glogar, P. Štorek a další).

Postupně se nám podařilo vybudovat celkem fungující středisko i přes to, že v Proseči činnost téměř skončila a celá váha závisela pouze na oddílech v Jarošově. Po nějakém čase nás starší spolupracovníci opustili a bylo nutno vychovat nové z dětí, které prošly našimi oddíly. Dá se říci, že i toto se částečně podařilo.

Velkým tématem dvou uplynulých let bylo budování nového vlastního tábořiště nedaleko od Proseče. Vybudovali jsme zde také srub, který slouží jak při táboře tak během roku. Nyní se zde již provádějí dokončovací práce.

Současný stav:

V současné době je v našem středisku organizováno cca 90 dětí a 30 dospělých (asi 15 aktivních). Pracuje zde 5 oddílů-dvě skupiny světlušek, jedna skupina vlčat, jedna skupina skautů a dvě skupiny skautek. Starší odrostlé děti (nad 15 let mají svůj vlastní kmen-cca 20 členů), které se dá přirovnat ke křesťanskému společenství.

Naše rodina je do činnosti zapojena tímto způsobem:

Václav - věnuji se vedení oddílu malých kluků-vlčat v Jarošově, pracuji jako vedoucí střediska Proseč a dále pracuji v okresní radě Chrudim jako duchovní zpravodaj.

Blanka - má na starosti vedení oddílu děvčat v Jarošově a celkově má na starosti výchovu děvčat ve středisku jako výchovná zpravodajka střediskové rady v Proseči.

Vojtěch - věnuje se vedení starších chlapců-skautů v Jarošově a dále pracuje jako výchovný zpravodaj střediskové rady v Proseči, má tedy na starosti výchovu chlapců ve středisku.

Maruška - pomáhá Blance při vedení dívčího oddílu.

Časově se naše činnost projevuje tak, že během školního roku máme vždy jedno odpoledne v týdnu družinovou schůzku v klubovně nebo v přírodě v blízkém okolí. Zhruba 1x za 2 měsíce vyrážíme s dětmi na víkendovou výpravu po vlastech českých a vyvrcholením je vždy 14 ti denní letní tábor.

Kromě toho pořádáme během roku různé pravidelné akce-zimní výprava na hory, závody sv. Jiří, drakiáda, mikulášská a vánoční besídka, roverský ples, duchovní obnova apod. Dalo by se říci, že naše středisko a oddíly jsou docela funkční je to ovšem velice relativní stav. Největším problémem jsou lidské zdroje vhodné k vedení oddílů. I když se nám podařilo vychovat dobré a schopné spolupracovníky tak je tento stav velice labilní. Jedná se totiž ve většině případů o studenty a lidi, kteří nejsou takzvaně ještě „usazeni“ a jsou dnes tady, ale zítra mohou být úplně někde jinde (přestup na další stupeň studia, založení rodiny a s ním spojené stěhování apod.) Je to tedy velice nejistá perspektiva, kdy stále velká tíže odpovědnosti za chod visí na nás samotných. Je to taková naše „trvalá deprese“ zda budeme schopni udržet chod oddílů, nebo jak dlouho. To je tedy naše největší starost.

Jak nám může pomoci naše společenství?

V první řadě stojíme o duchovní podporu. Bude pro nás velice důležité, když budeme vědět, že na nás někdo myslí a podporuje naši práci modlitbou.

Jiné možnosti spolupráce a pomoci by bylo potřeba asi hodně prodiskutovat.

15. Školičky

Tato aktivita, troufám si tvrdit, je sympatická všem, kdo se na ní podílí. Nejsympatičtější na ní je fakt, že je určena pro dospělé a především děti. Pro děti znamená, že se tvoří skupina kamarádů, která není závislá na tom co jim nabídne škola, či jejich nejbližší okolí a mají společný prožitek zajímavých věcí, na které rády vzpomínají. Pro rodiče to zase znamená přirozený kontakt a prostor pro probrání věcí, na které jinak není čas. Program připravují dva páry, z nichž jeden má na starosti náplň odpoledne, druhý pár funguje coby dozorový orgán a pomáhá organizovat dětí při jednotlivých činnostech.

Program obsahuje „zbožné“ téma, modlitbu, hry, písničky, výrobu jednoduchých věcí, vycházky, opékání buřtů, v zimě sáňkování apod.

Potýkáme se zhruba se dvěma základními problémy. První je shánění adekvátních prostor pro větší počet lidí, umožňující realizaci tohoto záměru se vším co k němu patří. Druhý je nepravidelnost se kterou se scházíme. Najít vhodný termín, hodící se většině, je větší problém než jsme si mysleli na začátku.

16. Pěstounská péče

V roce 2001 v nás dozrála dávná touha, nabídnout domov i dítěti, které z různých důvodu v rodině nevyrůstá. Protože jsme mezi ACS mohli i mnohem blíže poznat způsob a možnosti, vyvrcholilo to právě v této době.

Postupem času a zkušeností se vytvářel i náš pohled na pěstounskou péči. Jak řekl Don Bosco, hlavním apoštolátem je vždy rodina, proto „pěstounství“ podle nás nesmí potlačovat nebo rozhazovat funkci a zázemí klasické rodiny a ničit vztahy, které v rodině už vytvořeny byly.Je jisté, že problémy a potíže jsou namístě, manželé ale musí stále společně a s duchovním vedením hledat únosnost problémů. Je dobré, když se pěstounské rodiny vzájemně sblíží a podporují, ale každý problém je specifický a rozhodování je vždy na rodině samotné. Dále cítíme i problém komunikace a nepochopení, bohužel i v církvi, malá informovanost a nezájem společnosti. Zájem je jen v případech nezdaru spojený s odsouzením a nemístné kritiky.

Pěstounství nás přesto naplňuje a cítíme jej jako své poslání, upřímně si přiznáváme mnohé neúspěchy a prohry, které byly a které určitě i budou a prosíme o pochopení a pomoc nejen v modlitbě.

Dáša a Josef Štanclovi

Zajímavé jsou aktivity v duchu františkánského misionáře Richarda Rohra, které se zabývají mužskou spiritualitou v dnešní i dávné době. Krize mužství a otcovství má mnoho společného se změnami ve společenském životě současnosti.Ve spolupráci s duchovními a s Romanem Barabášem z Centra pro rodinu v HK se snažíme svou měrou přispět k uvádění těchto myšlenek do praxe. Neformální a zajímavou cestou přispívat k utváření chlapského společenství a sdělování svých osobních zážitků a zkušeností. V mužům příjemné a poklidné atmosféře prohlubovat vztah k Bohu a bližním.

Závěr

Tento materiál by se měl stát základem pro denní realitu a skutečnost, kterou žijeme. S tímto projektem by se měl každý člen místního společenství ztotožnit, znát ho a stále se na něm podílet podle svých možností, schopností, darů či charizmat a nebo modlitbou. Jsme na začátku, čas ukáže co přinese dobré výsledky, co je třeba pozměnit nebo s čím novým potřebným začít. Je na každém z nás poznávat Boží vůli a plnit ji.

Tento text odsouhlasilo místní společenství Sebranicko na Borku dne 4. června 2005